Brejloun

 Tak už jsem taky brejloun. Ono už bylo docela načase. Když na zkoušce sedíte v poslední řadě a ptáte se zkoušejícího na zadání zkoušky, které napsal na tabuli, protože to prostě nepřečtete, tak už je vážně něco blbě. A auto se taky lépe řídí, když vidíte značky, fakt! Takže mám brýle, nosím brýle, řeším neustále zapackané brýle, zamlžené brýle, hledám kde mám brýle. Prostě slepýš se vším všudy. (Člověk by řekl že tři čtvrtě dioptrie není nic hrozného. Nechápu jak žijí lidé s horším zrakem, když nemám brýle cítím se prakticky slepá)

Anyway...

Mně končí zkouškové, které se mi letos podařilo jakš takš ustát bez depresí, pochybnostech o životě a návalech pláče. Ne že byste to neznali, že ano. Dokonce jsem stihla lyžovačku ve Švýcarsku. Dokonalý, úžasný týden se sluncem, prázdnýma sjezdovkami a nejlepšími kámoši. D-O-K-O-N-A-L-Ý relax s přiměřenou konzumací alkoholu. Veškerý intelektuální stimul zůstal hezky v Ostravě a já se mohla věnovat generálnímu resetu mé hlavy. Ještě žádný rok se mi nepodařilo lyžovat od 9 do 16, ale tento rok jsem si vážně užívala každý sjezd plnými doušky. Takže i ta dřina je dobrá k tomu, aby si člověk více vážil toho, když se na dovolené, když svítí slunce a on si může užívat tu krásu co je venku. Takže ono asi vážně nezáleží na tom co vidíme, ale jak se na to díváme :)

Příští týden mi zase začíná blázinec, ale myslím, že jsem s každým semestrem více a více imunní, takže jestli někdo z vás panikaří, nebojte, fakt to bude lepší.

Poslední dobou si čím dál tím víc uvědomuju, za kolik věcí kolem mě můžu být vděčná. Když jsem byla malé pískle, chtěla jsem být dospělá, moc si dělat co chci, být silná, dosáhnout na své sny, být vysoká žena! (protože jsem byla fakt hrozně malá). A ono se to fakt začalo rok po roce plnit. Když člověk pořád vidí svoje přání a každý den pro ně udělá jeden, byť malý krok, tak to brzy začne zapadat do sebe (s tou výškou člověk moc nenadělá, já můžu být vděčná genetické predispozici, která se akorát probudila dost pozdě). A všechny ty naše obavy o náš život, o naší budoucnost odpadnou. Vždycky jsem chodila spíš s růžovýma brýlema, ale myslím, že člověk žije prostě takový život, jaký si ho udělá. Takže si svoje růžové brýle nechám, a budu si žít svůj (skoro!) růžový život!

Žijte si krásně a budujte život, jaký chcete mít :) Žádné kecy, žádné vymlouvání.

Brugge

Nikdy mě nenapadlo, že se s přítelem spřátelíme s lidmi z jiného státu natolik, abychom se za nimi jeli podívat. Ale stalo se. Stačila k tomu jedna mobilní aplikace a buldočci. Nejprve jsme se s nimi v létě potkali v Praze, kam přiletěli na pár dnů, a všichni jsme si velmi sedli. Domluvili jsme se, že je navštívíme v Belgii a opravdu jsme tam minulý týden letěli. Bydlí v malebném městě Brugge, které nás velmi uchvátilo. Brugge jsou takovým menším a malebnějším Amsterdamem. Historický střed města, který je celý chráněn Unescem, je protkán kanály, které dodávají městu ještě větší kouzlo. Ochutnali jsme belgické wafle, spoustu pralinek (určitě vyhrály ty s marakujou a vodkou!!) a ještě se naučili péct macarons. Přestože bylo počasí převážně chmurné, i tak jsem nafotila spoustu krásných fotek.

Worth it

Pro některé věci se prý vyplatí makat. Na svém těle, na vztahu s tím správných člověkem, na svých dovednostech mimo školu, na studiu, které nám zaručí dobrou práci a na dobré práci, která nám zajistí dobré peníze. Uuch. Ne že by toho bylo málo. Ale které věci za to vážně stojí? A především, co je to, co opravdu chceme? 

Nebudu Vám lhát, mám teď mega krizi ve škole, kdy mám fakt chuť se na všechno vykašlat. Ale i v těch špatných chvílích se snažím vidět ty dobré věci, co se mi aktuálně dějí.

1. Mám dobrý pocit ze školních ateliérů. (To je věc, která mě nejspíš drží od navštívení studijního oddělení a důstojnému odchodu hlavními dveřmi)
2. Píšeme články pro super web Boostrava.cz a Forum Nová Karolina a brzy i pro Sushi Samurai, což mě opravdu neskutečně naplňuje a mé srdce při tom skáče radostí.
3. Když si umyju hlavu a nalakuju nehty jsem nejšťastnější na světě, tak málo mi chybí ke štěstí!:D
4. Dobré víno, dobré jídlo, 8 hodinový spánek, trénink - nejlepší spravení nálady!

A asi bych i mohla pokračovat. Takže ikdyž je to někdy dost špatné, tak to není až tak špatné jak se nám zdá. Sama sebe učím doběhnout do cíle, který jsem si zvolila. Protože, několikrát během cesty mám chuť se na to vykašlat a mám pocit, že už dál prostě nemůžu. Ale vždycky můžu :) Ať už je to běh po Koblově, výšlap na Galdhopinggem v Norsku, nebo 4- letý bakalář architektury.  Dobré věci prostě nejsou zadarmo. Vždycky si říkám... "sakra když už jsem do toho investovala tolik sil a času, tak se teď na to nevykašlu!" A vždy mě to zachrání :D Takže pro ty z Vás, kterým někdy dochází dech tak jako mě... Zatněte zuby a nenechte se tím pokořit! Ale nebudu Vám lhát, někdy se na to fakt vykašlete, vybrečte se, dívejte se celý den na seriály v posteli a rozmazlujte se dobrotama. Jak se říká, zlatá střední cesta :) A v tom bude asi to tajemství, jak být úspěšný a zároveň nepřijít o rozum.

Autumn mood

Jako každý rok mne postupně popadla má podzimní nálada - tedy chuť se procházet v šustícím listí, popíjet horký čaj, zapalovat si doma svíčky a vyřezávat dýni. Ovšem jednu věc opravdu nemám ráda na blížící se zimě - neustálou tmu. Když ráno vyrazím do práce nebo školy, je většinou hezký podzimní den, když se ale konečně dostanu ven, je tma jako v pytli, procházky večerní Prahou jsou sice moc fajn, ale nejde se procházet každý den. Abych ale brzkému stmívání nekřivdila, není nic lepšího než se zachumlat do peřiny a sledovat za tmy film. :) Kdo se mnou souhlasí?

Single and fabulous!

Mám plno krásných, chytrých a nezadaných kamarádek a už několik měsíců nezavadily o chlapa. Já jsem už tři roky šťastně zadaná, takže když jsem se začala z tolika stran doslýchat jaká je nouze o muže, nestačila jsem se divit. Čím to je, že tam venku prostě nezavadíte o pořádného muže? Můj muž mi na to dal čistě mužské, racionální vysvětlení. Mužů je prostě méně než žen. Je to ale všechno? Jakou s tím máte vy zkušenost? Je to docela zajímavé téma, rozhodně věčné :D Kde se dá potkat super chlap? Nebo jsme my ženy příliš náročné? Chceme všechno a nejlépe hned?

Když jsem byla já nezadaná, užívala jsem si volného času s kamarádkami a našla si cestu k tvorbě a věcem co mě vždy zajímaly (započítejme do toho i cestu k sebeúctě). Ale musím uznat, že mi vztah s mužem přece jen scházel. Naštěstí do půlroku si mě našla velká láska a já mám to štěstí si jí dodnes užívat. Já toho mého potkala na tréninku kickoxu. Zpočátku se mi tam nechtělo, protože jsem v té době dělala autoškolu a ta mi dávala zabrat. Pak mi ale Nell řekla, že v úterý (pamatuju si to dodnes :D) jde na trénink a mi to nedalo, aby si ona užívala super pohybu a já se doma mordovala s autoškolou. A tak jsem šla! Nevím jestli věřím v lásku na první pohled, ale na silnou přitažlivost určitě :D Od prvního pohledu se stal objektem mé platonické lásky a ehm... dost velkého chtíče. Po měsících (mého) platonického zbožňování jsme konečně měli příležitost se lépe (nebo vůbec) poznat a dopadlo to jak to dopadlo... velkou láskou :) Teď jsme spolu na architektuře, milujeme kočky a koukání se na anime. Prostě láska jako trám!

Najít správného chlapa asi není jen tak. Potřebujete vůbec nějakého potkat, cítit přitažlivost a pak už jen příležitost poznat se lépe (tomu pomáhá alkohol...:D) Co by mě taky zajímalo... Jaká je vaše míra tolerance nedokonalosti partnera? Je to vážně tak - Když ho miluješ, není co řešit?
(no, už dobře víme, že vždycky je co řešit) Když se dívám na Sex ve městě, nestačím se někdy divit jak rychle a často se stíhají s partnery rozcházet :D Já bych tak u poloviny případů jen pokrčila rameny, řekla si ok, taky nejsem dokonalá, a seriál by byl hotov hned v první sérii...:D

Lovec pokladů

Počasí se mírně umoudřilo, proto jsem dneska vytáhla mé nové pončo. Je naprosto parádní - v Mangu se o něj strhla menší "rvačka", protože zbyl jen poslední kus a všichni jej chtěli. Já měla šťastnou ruku, ukořistila jsem jej první a odcházela s úlovkem s úsměvem na tváři :D Neberte mě ale příliš vážně, zas tak vyhrocené to nebylo. Nicméně s ponči, plédy a pletenými vestami se v obchodech roztrhl pytel a proto můžete vybírat z nepřeberného množství všech možných barev, střihů a materiálů. A co vy? Máte již doma ve skříni to své?

První podzimní

Ahoj!
Tak je to tady, oficiální příchod podzimu s prvními deštivými dny a červeným nosem. Listí se zbarví do žluta a červena a my vytahujeme veliké šály a kozačky. Já se do podzimního počasí zabalila do ponča (v barvách podzimu!) a vsadila na klobouk ve vínové. Pončo doporučuji hodit přes bundičku, vypadá to moc hezky a co víc, zahřeje! S Laurou teď vzpomínáme na krásné dny u moře v Chorvatsku, kde nám bylo krásně teplo a nejraději bychom utekly na Bali, o kterém už několikátým rokem sníme...:D Třeba příští rok! A co Vy? Plánujete útěk do teplých krajin? Nebo si užíváte podzim v našich končinách?:)
Tak jako tak, užijte si podzim ve zdraví, bez rýmečky a kašlíčku! Já už  totiž vlastním bolavý krk.

Norsko 2015

Hezké úterý!:)
Minulý článek psala Nell o svém výletě do Amsterdamu a já se k ní přidám s článkem o cestě do Norska! Do Norska jsme vyrazili s rodinou a přáteli na začátku července (kvůli čemuž jsem bohužel nestihla Colours of Ostrava a mé milované Kasabian), ale cesta se rozhodně vyplatila. Po hodině a půl letu jsme dorazili do Švédska, kde jsme si půjčili auto a vyjeli nahoru na sever Norska, až na Lofoty. Říká se, že kdo nebyl na Lofotech, nebyl v Norsku. Ten člověk měl rozhodně pravdu. Lofoty jsou norské souostroví plné rybářských osad. Samozřejmě čím víc na sever (Lofoty se nacházejí asi 200 km za severním polárním kruhem), tím více byla zima a tím méně bylo v "noci" tmy. Noci bez tmy jsem zažila i pár let zpátky na severu v Kanadě, ale byla to jen jedna noc, se zataženými roletkami v kempru. Zato tady jsme spali na Lofotech několik nocí a ve stanu. Takže kolem druhé ráno se mi ještě stále nechtělo jít spát a navlečenou jsem na sebe měla snad i tašku na oblečení :D Místní příroda mi připomínala záběry z filmu Avatar, jak z jiného světa. Kolem fjordů se tyčily horské masivy, které mizely v nízkých bílých mracích. Není to moc příznivý kus světa a tak zde žije jen velmi málo lidí, většinou u lovišť tresek a jiných ryb. Takové vesnice jsou už dnes turistickou atrakcí, ale stále se zde ryby loví. Po Lofotech jsme mířili více na jih, spali v různých malebným městečkách jako je třeba město Lom, kde jsme spali u řeky a pozorovali místní kluky jak si v sobotu vyrazili na závody v traktorech, mopedech a vlastně by asi vzali cokoliv, co jezdí :D Zamířili jsme i do města Trondheim, s nádhernou místní architekturou a obrovskou katedrálou. K vidění toho bylo rozhodně mnoho (viděli jsme i soby!) a pro ty z vás, co o takové cestě uvažujete, to můžu jen doporučit!:)

Amsterdam

 Podívat se do Amsterdamu jsem si vždy přála, a proto jsem byla vážně nadšená, když mi Vojta dal na narozeniny letenky! Jupí jedem! Strávili jsme tam 4 dny  a měli jsme obrovské štěstí - poprvé zapršelo až poslední den odpoledne, což je na deštivé město, jakým je Amsterdam, parádní výkon. Abych pravdu řekla, město jsem si hned zamilovala, odjížděli jsme naprosto nadšení a uchvácení a určitě se tam zas podíváme. Užijte si fotky a podělte se o zážitky ze svých letních cest!

Darker

Ahoj!
Některé chvíle jsou výjimečnější než jiné, jako třeba tato. S Nell jsme fotily pro jeden projekt (stále fotíme, brzo Vám o tom povíme!) a vydaly se pořídit fotky na Bolt Tower ve Vítkovicích. Nevím jestli tam někdo z Vás byl, ale doporučuji si tam zajít na západ slunce. V tuto dobu jsme tam byly i my s Nell a doteď když si na to místo vzpomenu, je mi tak nějak hezky. S Nell se vídáme teď zase trochu méně, co začala škola, a byla to krásná chvíle, kdy jsme si užívaly společnou práci a skvěle společně strávený čas. Takže ať už chcete vyrazit s partnerem, nebo klidně s kamarádkou, užívejte si podzimní romantiky:) Pro zajímavost... Tu růži jsme si koupily samy a jen kvůli focení, a tahle růže mi vydržela krásná po celou dobu, co byla Nell v Turecku! Hehe, je to hezká metafora na kvetoucí přátelství. Tak ať jsou Vaše vztahy taky krásné a dny s úsměvem strávené, protože si nemůžu pomoct, ale to vše, co je kolem nás, je překrásné.

 Aneb jak napsal Oscar Wilde...
"With freedom, books, flowers and the moon, who could not be happy?"

Croatia 2015

Ahoj!
Letos jsme se s přáteli opět vydali na dovolenou do Chorvatska, která byla, stejně tak jako loni, naprosto boží. Vím, že to říkáme každý rok, ale naštěstí je to stále tak! (Ono je nakonec důležitější s kým jste, než kde jste). Minule jsme byli trochu na samotce (což je někdy dobře :D), ale letos jsme chtěli mezi lidi. (Když se totiž dámský tým urazí na muže a rozhodne se jít trucovat do baru... je pak trochu problém, když na vašem ostrově žádný není :D) Jeli jsme tedy do městečka Okrug Gornji u Trogiru, kde to rozhodně žilo. Večer jsme tak mohli jít do baru, vlastně na ulici plnou barů! Většinou jsme ale stejně končili na pláži, s flaškou vína. (Dobře, flaškami)
Takže tady máte pár fotek z naší výpravy, doufáme, že se Vám budou líbit!:) A co Vy? Podnikli jste nějakou dovolenou s kámoši? Nebo jen s drahou polovičkou?:) Povězte nám!
.

Vaše LaylaNell

Floral

Ahoj! Posílám pozdrav z Hodslavic, kde zrovna děláme mošty! Podzim je už sice v plné síle, ale my ještě rády vzpomínáme na léto:) V tomto článku bych Vám ráda ukázala plavky, v kterých jsem si užívala sluníčko a moře :) Jednodílné plavky jsou docela netradiční volbou na pláž. Ale já se rozhodla to vyzkoušet (zamilovala jsem se do těch květin!).A řekla bych, že to byla dobrá volba :) Plavky jsou zajímavé a rozhodně neokoukané!:) U mě vedou květinové vzory! A co vy a plavky?:) Jaké vzory a střihy jste letos volily?

Grey tones

 Černá, černá a zase černá. A hodně šedé do pozadí. Tohle místo je snem každé blogerky, hodně, hoodně betonu a žádné rušivé pozadí. Co Vy a barvy? Blíží se podzim (vlastně už je tady) a já už se zase "šteluju" do podzimní palety barev (jaro: černá, léto: černá, podzim: černá , zima: ach konečně můžu nosit černou!). No dobře, zas tak hrozné to se mnou není. Ale mí přátelé málem upadli v mdloby, když mě uviděli v bílých šatech. V létě semtam vyvedu takovou věc, že si na sebe vezmu bílou. A na jaře mám zase chuť na modroučkou a minťáčkovou. Podzim svádí k vínové (mě vínová svádí celý rok :D :( ) a k hnědé a v zimě vedou studené tóny. Co vy? Vymykáte se nějak?:) Rebelujete, nebo se naladíte do barev ročního období? Četla jsem teď krásnou knížku o Gejšách (protože je miluju). Gejšhy svá kimona vždy volily tak, aby podtrhovaly krásu ročního období. Na Podzim volily tlumené tóny a vzory javorových listů. Já se na podzim zaměřuju především na jídlo, takže jakmile mám chuť na dýňovou polívku (už jsem vařila druhý hrnec) je jasné, že jsem zase v podzimu. A švestkový koláč už mám taky upečený! Co Vaše zvyky? Táhne Vás to k nečemu, když venku padá listí?:)

V tomto outfitu jsem doplnila černý základ meruňkovou sukní, která je přímo nadpozemská. Trochu se omlouvám, protože přes léto jsem Vám nestihla nafotit prakticky žádný letní outfit a tahle sukně byla skvělá k černé bralet. Never mind. Vysoké kozačky jsou výborným přítelem v chladnějším počasí, nesnáším punčochy a tak si díky nim můžu prodloužit své "bezpunčochové" období! A vypadají skvěle. Vrau!

DOX II

Zdravím!
Fotky sice vznikly již o prázdninách (proto ten letní outfit), ale byla by škoda Vám je neukázat. S Laurou jsme tehdy vyrazily do centra moderního umění DOX, které se nachází asi 30 metrů od mého bytu, ale za dva roky jsem nebyla schopna se tam dokopat. Byla jsem mile překvapena, v jak hezkém a členitém prostoru se galerie nachází. Nejvíce nás uchvátila instalace ptáků na střeše, kterou jste již mohli vidět v článku zde. Užijte si fotky!

the golden hour

Plná dojmů jsem se tento týden vrátila z Amsterdamu, snad nejhezčího města v Evropě, a tím zakončila mé tří týdenní cestování. Klidně bych se zase sbalila a odjela poznávat všemožné kouty světa, ale povinnosti volají. Naštěstí máme s Laurou ještě mnoho fotek v zásobě, o které se s Váma v následujících týdnem chceme podělit. Tyto jsme pořídily v Trogiru během naší dovolené v Chorvatsku. Tak si je užijte!