Brejloun

 Tak už jsem taky brejloun. Ono už bylo docela načase. Když na zkoušce sedíte v poslední řadě a ptáte se zkoušejícího na zadání zkoušky, které napsal na tabuli, protože to prostě nepřečtete, tak už je vážně něco blbě. A auto se taky lépe řídí, když vidíte značky, fakt! Takže mám brýle, nosím brýle, řeším neustále zapackané brýle, zamlžené brýle, hledám kde mám brýle. Prostě slepýš se vším všudy. (Člověk by řekl že tři čtvrtě dioptrie není nic hrozného. Nechápu jak žijí lidé s horším zrakem, když nemám brýle cítím se prakticky slepá)

Anyway...

Mně končí zkouškové, které se mi letos podařilo jakš takš ustát bez depresí, pochybnostech o životě a návalech pláče. Ne že byste to neznali, že ano. Dokonce jsem stihla lyžovačku ve Švýcarsku. Dokonalý, úžasný týden se sluncem, prázdnýma sjezdovkami a nejlepšími kámoši. D-O-K-O-N-A-L-Ý relax s přiměřenou konzumací alkoholu. Veškerý intelektuální stimul zůstal hezky v Ostravě a já se mohla věnovat generálnímu resetu mé hlavy. Ještě žádný rok se mi nepodařilo lyžovat od 9 do 16, ale tento rok jsem si vážně užívala každý sjezd plnými doušky. Takže i ta dřina je dobrá k tomu, aby si člověk více vážil toho, když se na dovolené, když svítí slunce a on si může užívat tu krásu co je venku. Takže ono asi vážně nezáleží na tom co vidíme, ale jak se na to díváme :)

Příští týden mi zase začíná blázinec, ale myslím, že jsem s každým semestrem více a více imunní, takže jestli někdo z vás panikaří, nebojte, fakt to bude lepší.

Poslední dobou si čím dál tím víc uvědomuju, za kolik věcí kolem mě můžu být vděčná. Když jsem byla malé pískle, chtěla jsem být dospělá, moc si dělat co chci, být silná, dosáhnout na své sny, být vysoká žena! (protože jsem byla fakt hrozně malá). A ono se to fakt začalo rok po roce plnit. Když člověk pořád vidí svoje přání a každý den pro ně udělá jeden, byť malý krok, tak to brzy začne zapadat do sebe (s tou výškou člověk moc nenadělá, já můžu být vděčná genetické predispozici, která se akorát probudila dost pozdě). A všechny ty naše obavy o náš život, o naší budoucnost odpadnou. Vždycky jsem chodila spíš s růžovýma brýlema, ale myslím, že člověk žije prostě takový život, jaký si ho udělá. Takže si svoje růžové brýle nechám, a budu si žít svůj (skoro!) růžový život!

Žijte si krásně a budujte život, jaký chcete mít :) Žádné kecy, žádné vymlouvání.

Worth it

Pro některé věci se prý vyplatí makat. Na svém těle, na vztahu s tím správných člověkem, na svých dovednostech mimo školu, na studiu, které nám zaručí dobrou práci a na dobré práci, která nám zajistí dobré peníze. Uuch. Ne že by toho bylo málo. Ale které věci za to vážně stojí? A především, co je to, co opravdu chceme? 

Nebudu Vám lhát, mám teď mega krizi ve škole, kdy mám fakt chuť se na všechno vykašlat. Ale i v těch špatných chvílích se snažím vidět ty dobré věci, co se mi aktuálně dějí.

1. Mám dobrý pocit ze školních ateliérů. (To je věc, která mě nejspíš drží od navštívení studijního oddělení a důstojnému odchodu hlavními dveřmi)
2. Píšeme články pro super web Boostrava.cz a Forum Nová Karolina a brzy i pro Sushi Samurai, což mě opravdu neskutečně naplňuje a mé srdce při tom skáče radostí.
3. Když si umyju hlavu a nalakuju nehty jsem nejšťastnější na světě, tak málo mi chybí ke štěstí!:D
4. Dobré víno, dobré jídlo, 8 hodinový spánek, trénink - nejlepší spravení nálady!

A asi bych i mohla pokračovat. Takže ikdyž je to někdy dost špatné, tak to není až tak špatné jak se nám zdá. Sama sebe učím doběhnout do cíle, který jsem si zvolila. Protože, několikrát během cesty mám chuť se na to vykašlat a mám pocit, že už dál prostě nemůžu. Ale vždycky můžu :) Ať už je to běh po Koblově, výšlap na Galdhopinggem v Norsku, nebo 4- letý bakalář architektury.  Dobré věci prostě nejsou zadarmo. Vždycky si říkám... "sakra když už jsem do toho investovala tolik sil a času, tak se teď na to nevykašlu!" A vždy mě to zachrání :D Takže pro ty z Vás, kterým někdy dochází dech tak jako mě... Zatněte zuby a nenechte se tím pokořit! Ale nebudu Vám lhát, někdy se na to fakt vykašlete, vybrečte se, dívejte se celý den na seriály v posteli a rozmazlujte se dobrotama. Jak se říká, zlatá střední cesta :) A v tom bude asi to tajemství, jak být úspěšný a zároveň nepřijít o rozum.

Autumn mood

Jako každý rok mne postupně popadla má podzimní nálada - tedy chuť se procházet v šustícím listí, popíjet horký čaj, zapalovat si doma svíčky a vyřezávat dýni. Ovšem jednu věc opravdu nemám ráda na blížící se zimě - neustálou tmu. Když ráno vyrazím do práce nebo školy, je většinou hezký podzimní den, když se ale konečně dostanu ven, je tma jako v pytli, procházky večerní Prahou jsou sice moc fajn, ale nejde se procházet každý den. Abych ale brzkému stmívání nekřivdila, není nic lepšího než se zachumlat do peřiny a sledovat za tmy film. :) Kdo se mnou souhlasí?

Single and fabulous!

Mám plno krásných, chytrých a nezadaných kamarádek a už několik měsíců nezavadily o chlapa. Já jsem už tři roky šťastně zadaná, takže když jsem se začala z tolika stran doslýchat jaká je nouze o muže, nestačila jsem se divit. Čím to je, že tam venku prostě nezavadíte o pořádného muže? Můj muž mi na to dal čistě mužské, racionální vysvětlení. Mužů je prostě méně než žen. Je to ale všechno? Jakou s tím máte vy zkušenost? Je to docela zajímavé téma, rozhodně věčné :D Kde se dá potkat super chlap? Nebo jsme my ženy příliš náročné? Chceme všechno a nejlépe hned?

Když jsem byla já nezadaná, užívala jsem si volného času s kamarádkami a našla si cestu k tvorbě a věcem co mě vždy zajímaly (započítejme do toho i cestu k sebeúctě). Ale musím uznat, že mi vztah s mužem přece jen scházel. Naštěstí do půlroku si mě našla velká láska a já mám to štěstí si jí dodnes užívat. Já toho mého potkala na tréninku kickoxu. Zpočátku se mi tam nechtělo, protože jsem v té době dělala autoškolu a ta mi dávala zabrat. Pak mi ale Nell řekla, že v úterý (pamatuju si to dodnes :D) jde na trénink a mi to nedalo, aby si ona užívala super pohybu a já se doma mordovala s autoškolou. A tak jsem šla! Nevím jestli věřím v lásku na první pohled, ale na silnou přitažlivost určitě :D Od prvního pohledu se stal objektem mé platonické lásky a ehm... dost velkého chtíče. Po měsících (mého) platonického zbožňování jsme konečně měli příležitost se lépe (nebo vůbec) poznat a dopadlo to jak to dopadlo... velkou láskou :) Teď jsme spolu na architektuře, milujeme kočky a koukání se na anime. Prostě láska jako trám!

Najít správného chlapa asi není jen tak. Potřebujete vůbec nějakého potkat, cítit přitažlivost a pak už jen příležitost poznat se lépe (tomu pomáhá alkohol...:D) Co by mě taky zajímalo... Jaká je vaše míra tolerance nedokonalosti partnera? Je to vážně tak - Když ho miluješ, není co řešit?
(no, už dobře víme, že vždycky je co řešit) Když se dívám na Sex ve městě, nestačím se někdy divit jak rychle a často se stíhají s partnery rozcházet :D Já bych tak u poloviny případů jen pokrčila rameny, řekla si ok, taky nejsem dokonalá, a seriál by byl hotov hned v první sérii...:D

the golden hour

Plná dojmů jsem se tento týden vrátila z Amsterdamu, snad nejhezčího města v Evropě, a tím zakončila mé tří týdenní cestování. Klidně bych se zase sbalila a odjela poznávat všemožné kouty světa, ale povinnosti volají. Naštěstí máme s Laurou ještě mnoho fotek v zásobě, o které se s Váma v následujících týdnem chceme podělit. Tyto jsme pořídily v Trogiru během naší dovolené v Chorvatsku. Tak si je užijte!

Yellow dress

Přátelé jsou od toho ať si pomáhají. A tak dnes píšu článek za Nell, neboť jsme nejlepší kamarádky. Ano i taková pomoc je někdy třeba! (Blogerky budou vědět, není nic horšího než napsat článek a nevědět o čem). Osobně jsem měla vždycky takovou vizi, že budu dělat blog a budu psát tak úžasně vtipné články jako Carrie v Sexu ve městě. Ok, po pár letech jsem zjistila, že to není tak lehké jak jsem si to představovala. Dost často zvítězí výmluvy a lenost. A to může být problém prakticky ve všem, čeho se snažíme dosáhnout. Takže teď něco z mého života - moje rozkošnické užívání si života se zase zvrhlo v praktické nicnedělání a pdf s cviky od Kayly už leží pod vrstvou prachu. Avšak po návštěvě Zary a nedopnutí mé běžné velikosti kalhot jsem se vyloženě "nasrala" a rozhodla se, že udělám mé lenosti přítrž. Postupně se snažím naučit dobře jíst a pravidelně se hýbat. A je to skvělý pocit!:) Mám na svém seznamu tolik věcí, co chci teď přes prázdniny stihnout a naučit se. Ale pomalu ale jistě na tom pracuju :) Takže připomenutí pro nás všechny - zvednout zadky a makat na svých snech!

P.S: Tyhle šaty Nell ulovila toho léto v Zaře ve slevách a já, přestože nejsem největší fanoušek barev, si je naprosto zamilovala! Léto je hned veselejší :) Takže doufám, že si ty fotky užijete tak moc jako já!:)

pastels

O tom, jak moc se těším na prázdniny, Vám snad ani nemusím říkat. Ve čtvrtek mě čeká poslední zkouška, po které mi, doufám, spadne obrovský kámen ze srdce a půjdu nakupovat do Zary! Ve čtvrtek tam totiž začínají slevy! Kdo se přidá? Jako každý rok mám už vyhlédnutých několik věcí (letos teda převážně šortky).

P.S.: Po strhujícím posledním dílu Game of Thrones je plánuji o prázdninách zhlédnout ještě jednou (kdo ví.. pak možná ještě jednou). Kdo má totiž čekat 10 měsíců na další sérii?

playsuit

Ukázat se ve škole ve stejném tričku, jako měla holka z osmé třídy, když vy jste teprve byli ve třetí, byl vždy problém. Ona a její kamarádky po Vás házely nenávistné pohledy ještě hodně dlouho. Naštěstí jsou tyto doby dávno pryč a proto jsme si s Laurou mohly koupit stejné boty. A co vy? Kupovaly jste si nebo stále kupujete stejné oblečení jako vaše kamarádka?

long hair don't care

Délka vlasů - to je věda. Ženy s krátkými vlasy často touží po dlouhé hřívě, naopak ženy s dlouhými vlasy mnohdy zoufají nad tím, že dlouhé vlasy je vlastně omezují, bolí je z nich hlava a to nemluvím o péči, kterou dlouhé vlasy vyžadují. Já jsem od svých třinácti let toužila po dlouhých vlasech "po zadek". Proto jsem se přestala stříhat a chodila jen na pravidelné zarovnávání konečků (v té době jsem je měla pod ramena). O 7 let později jsem se konečně dočkala své vytoužené délky (spolužačce za tu dobu dorostly vlasy "po zadek" dvakrát... nesmím si ale zoufat, dočkala jsem se) :D Momentálně se taky potýkám se starostmi jako je neustale zacuchávání, ale za krátké bych je asi nevyměnila. A co vy? Nechali jste se v poslední době zlákat trendem radikálního zkracování?

Lidé, čtěte!

Na střední jsme měli tu nejlepší profesorku na češtinu na celém světě. Tam se narodila moje láska ke čtení, knihám, psaní a celému tomuhle krásnému řemeslu. V životě jsem potkávala lidi, kteří mě neskutečně obohacovali a zahrnovali mě tipy na skvělé knížky. Po střední už jsem však češtinu ani ty skvělé lidi co mě zahrnovali knížkami neměla a tak jsem začala být trochu na "suchu". A co číst teď? Na nějakou dobu jsem číst přestala (z nedostatku inspirace) a cítila se jako poloviční člověk. (Takže potvrzuji, čím více čteme, tím více jsme lidmi.) Za jeden život bychom nestihli nikdy prožít to, co prožijeme díky knihám. Tolik životních zvratů, zážitků, lásek. A to vše z bezpečí postele/křesla/či tramvaje. Ale co se tím vlastně snažím říct... Nedávno jeden z mých nejskvělejších přátel (všichni mí přátelé jsou nejskvělejší) hodil na zeď odkaz na TUHLE nejskvělejší stránku. Kdo z Vás by trpěl inspirací, tak jako jsem trpěla já, hoďte tam název své oblíbené knihy a stránka Vám doporučí další! A co úžasnějšího si přát? (Dobře, kromě těch přátel co Vám řeknou co máte číst. Ale záskok je to více než dobrý!) Každopádně já teď zase hezky čtu! A je to nádherné! Teď jsem dočetla Prostory a dialogy od Evy Jiřičné (Od té doby co studuji Architekturu se mi moje "kupička" toho co chci (musím) přečíst kupí do nedohledna a tak čtu převážně knížky o Architektuře. Ty jo, možná už budu brzo dospělá (hehe, to teď trochu kecám).
Já se jdu učit, protože zkouškové je prakticky za dveřmi a moje nechození na přednášky mi teď přináší své ovoce - neprospané noci. Člověk by řekl, že se poučí, A nic!
Mějte se famfárově*

Back in the game

 To ale byla doba co. No jo, víme víme! Každopádně jsme tady. V plné síle! Už zase lítáme po ulicích a posloucháme kolemjdoucí hormony překypující holomky jak na nás pokřikují, že jsou NEZADANÍ. Pro jistotu nám to onen chodící nevybouřený hormon zopakoval 8x. A vlastně celému Prokešově náměstí. Asi to bylo důležité sdělení, doteď to nevíme. Ale baví nás to. I přes ty holomky, za mrak se schovávající slunko, vybité baterky, zapomenuté paměťovky a klopýtání po kočičích hlavách. Když to miluješ, není co řešit. (Nějak tak to bylo ne?) Takže třikrát hurá! A vezmu si inspiraci z jednoho dílu sexu ve městě (rozuměj - mé bibli), a dám si pár předsevzetí. Co nechci!
Nechci odrbávat tenhle blog - takže Vám tady nebudu psát prázdné plky. Hm. To bude asi to nejdůležitější. Nevadí, jedno předsevzetí je zatím víc než dost. Nebudeme si lhát do kapsy že jo.
Hrozně se těším na Vás všechny, Vaše reakce, názory, vše co Vás bude zajímat!

Yes, it has been a while. We know, we know. But we are back in the game! We are already cruising streets and taking photos. Sometimes we have to deal with a little bit crazy people. Especialy when they want us to know they are SINGLE. To be sure 8 times. Probably its important. Who knows. We dont. Anyway... We love it. Even though discharged bateries and forgotten memory sticks. Well I also have some "blogging" resolution. Its more like what I dont want to do here. I dont want to write empty articles without any interesting point or idea. I want to inspire you!
I am so looking forward to hear from you! How you like, what do you think about it. You now.
I love you guys!

flowers on my hat

Letošní zimu je shánění zimního kabátu pěkného střihu a originální barvy marné jako hledání jehly v kupce sena. Online obchody jako Asos, Topshop a River Island převážně nabízejí kabáty typu "oversized" nebo "cocoon", takže o hezky vypasovaném kabátu si můžeme nechat jen zdát.
Když už se mi podařilo najít kabát, který by mi vyhovoval, byl buď velmi drahý a nebo byl černý. Já toužím po vínovém, smaragdovém nebo tmavě modrém kabátě. Jestli tedy o nějakém víte, vložte do komentáře odkaz :) A jak jste na tom vy? Vyhovuje vám nynější trend oversized kabátů?

Kabelka, nejlepší přítel ženy!

Vybrat si tu správnou kabelku není vůbec lehký úkol. Je to kousek, který sebou mnohdy taháte každý den a musíte do ní nacpat vše co potřebujete. Já už se nedávno "nervla" protože žádná z mých kabelek nedokázala pojmout velké sešity a pravítka do školy a nedej bože věci na trénink. Nehledě na to, že v obchodě si prostě vždy vyberu co se mi líbí a po pár měsících až zjišťuji, že doladit k dané kabelce outfit mě stojí každodenní úsilí (a kdo má na to ráno čas :D). A tak jsem si dala jasný úkol! Potřebuji opravdu velkou černou kabelku. Jak můžete sami vidět, zůstali jsme jen u té velké...:D Ale to nevadí! Tuhle se mi nakonec podařilo najít v Zaře, zářila tam mezi všemi ostatními a jako vždycky, zamilovala jsem se a bylo vymalováno. Je velká, je krásná, je praktická! Zkrátka láska jak má být :P A co vy a Váš boj s kabelkami? Jste ten typ ženy, která je spíš na "hezké a nepraktické"? Nebo už víte kde a jak kupovat?

Pink

S Laurou jsme si docela zvykly nakupovat online, zatím jsme převážně věrné Asosu, občas také objednáváme ze stránek Topshopu a Manga. Před několika dny jsem si s nadšením objednala na Asosu perlové náušnice.. jo přesně tu napodobeninu naušnic od Diora ovšem za podstatně menší cenu. Když balík konečně dorazil, nemohla jsem se dočkat, až si je poprvé vyzkouším. Avšak po rozbalení mě čekalo zklamání. Dorazily menší a ještě k tomu černé. Začala jsem zjišťovat, kde se stala chyba. Jakmile jsem otevřela náušnice opět na stránce Asos, zjistila jsem, že v kolonce barva je opravdu napsané, že jsou černé, ale na fotkách je mají vyfocené pouze bílé a ještě k tomu mnohem větší. Zklamaná a rozhořčená je budu posílat zpátky. Máte taky nějakou podobnou zkušenost? Na jakých internetových obchodech objednáváte vy? Podělte se! :)

prague, i love you

Po dlouhé době trávím víkend v Praze. A proto dnešního krásného počasí nešlo využít jinak než k dlouhé procházce městem, při níž jsem si uvědomila, jaké mám vlastně štěstí, že mám možnost studovat a žít v tak krásném městě. V hlavě neustále přemýšlím o městech, která bych chtěla navštívit, avšak jedno takové baječné mám přímo před nosem. 

P.S.: Nemyslete si, že jsem zapomněla na mou milovanou Ostravu. Na ní nedám dopustit, ačkoli neoplývá takovou krásou :)

Mint trousers

A tak jsem jedné krásné neděle zase vyrazila do města:) Můj přítel se přestěhoval na Prokešovo náměstí, a tak to mám teď všude pár kroků :P Užíváme si tak spolu procházek v parku, vysedávání s čajem před novou radnicí a co miluju úplně nejvíc - to že pod bytem mají kavárnu Ostravanku. Jen seběhnu schody a jsem v ráji. Takže na otázku jestli existuje nebe na zemi už znám odpoveď - jednoznačně ano! ❤️ Tyhle fotky jsou pořízené právě u nové radnice a myslím si, že nejsou vůbec špatné:) (když nepočítám kolik lidí na kolečkových bruslích mě minulo...:D)