Mám plno krásných, chytrých a nezadaných kamarádek a už několik měsíců nezavadily o chlapa. Já jsem už tři roky šťastně zadaná, takže když jsem se začala z tolika stran doslýchat jaká je nouze o muže, nestačila jsem se divit. Čím to je, že tam venku prostě nezavadíte o pořádného muže? Můj muž mi na to dal čistě mužské, racionální vysvětlení. Mužů je prostě méně než žen. Je to ale všechno? Jakou s tím máte vy zkušenost? Je to docela zajímavé téma, rozhodně věčné :D Kde se dá potkat super chlap? Nebo jsme my ženy příliš náročné? Chceme všechno a nejlépe hned?
Když jsem byla já nezadaná, užívala jsem si volného času s kamarádkami a našla si cestu k tvorbě a věcem co mě vždy zajímaly (započítejme do toho i cestu k sebeúctě). Ale musím uznat, že mi vztah s mužem přece jen scházel. Naštěstí do půlroku si mě našla velká láska a já mám to štěstí si jí dodnes užívat. Já toho mého potkala na tréninku kickoxu. Zpočátku se mi tam nechtělo, protože jsem v té době dělala autoškolu a ta mi dávala zabrat. Pak mi ale Nell řekla, že v úterý (pamatuju si to dodnes :D) jde na trénink a mi to nedalo, aby si ona užívala super pohybu a já se doma mordovala s autoškolou. A tak jsem šla! Nevím jestli věřím v lásku na první pohled, ale na silnou přitažlivost určitě :D Od prvního pohledu se stal objektem mé platonické lásky a ehm... dost velkého chtíče. Po měsících (mého) platonického zbožňování jsme konečně měli příležitost se lépe (nebo vůbec) poznat a dopadlo to jak to dopadlo... velkou láskou :) Teď jsme spolu na architektuře, milujeme kočky a koukání se na anime. Prostě láska jako trám!
Najít správného chlapa asi není jen tak. Potřebujete vůbec nějakého potkat, cítit přitažlivost a pak už jen příležitost poznat se lépe (tomu pomáhá alkohol...:D) Co by mě taky zajímalo... Jaká je vaše míra tolerance nedokonalosti partnera? Je to vážně tak - Když ho miluješ, není co řešit?
(no, už dobře víme, že vždycky je co řešit) Když se dívám na Sex ve městě, nestačím se někdy divit jak rychle a často se stíhají s partnery rozcházet :D Já bych tak u poloviny případů jen pokrčila rameny, řekla si ok, taky nejsem dokonalá, a seriál by byl hotov hned v první sérii...:D
Layla
Myslím, že alkohol není moc dobrý na seznamování, protože ti vždycky unikne spousta věcí. U některých by sis neopilá řekla, že to jak se ten člověk chová nebo mluví, se ti nelíbí a že už se asi neuvidíte, a takhle si to omlouváš alkoholem nebo to rovnou vypustíš. Takže můžeš být dost překvapená, když randíčkujete pak za střízliva. Taky mě zaráží, jak se většina lidí snaží vypadat lepší než doopravdy jsou a ještě k tomu přidávají idealizaci toho druhého. Nepřipouští si chyby. Ale to taky nevydrží moc dlouho a oba jsou pak překvapení, že toho člověka vlastně neznají a že jejich představy byly úplně jiné, proto si myslím, že starší holky (např. sex ve městě) to berou jakože není čas ztrácet čas. :) A když se objeví už na začátku něco, co by jim později hodně vadilo, tak odhazují růžové brýle a rychle pryč.
OdpovědětVymazatNa tom co říkáš rozhodně něco je :) s tím alkoholem to spíš vnímám tak, že je dobrým prostředkem k tomu se vůbec osmělit a sebrat odvahu se s tím druhým bavit. (Ale to asi jen v případě stydlivců jako jsem já) Ale máš pravdu, že pak hrozí že Ti něco unikne :) A ono v sexu ve městě si to možná i mohly dovolit protože tam ty chlapy mohly přehazovat vidlema kolik jich tam bylo. A zase věci to cítíš už ze začátku, že můžou být problém... docela věřím v to, že lidi se postupem času mění přirozeně a vyzrávají (ať už k lepšímu nebo k horšímu) takže na začátku stejně moc nemůžeš říct jak to bude vypadat. Myslím, že si někdy dáme sklenku vína a pofilosofujeme na toto téma :D
VymazatCheche jasně, že dáme stydlivko. Tak mi napiš.:) Noo znám spousty případů, kdy chlapci řekli/udělali na nějakém tom prvním randíčku něco podivného a holky jen mávly rukou a pokračovali v idealizaci a přitom je to pak časem začalo hrozně srát. A co se týče reálného života, tak mám pocit, že jsem asi minimálně já náročnější ve výběru, než slečny v Sexu ve městě. :D Respektive mám více určené, co je "můj typ". Přemýšlím, co tak mohli mít společného jejich chlapi. Možná jenom prachy?
VymazatJéé, ten svetr ale je! Můj přítel vždycky říká, "když ji miluješ, nesmíš to řešit"....jsme spolu osm let, takže to asi funguje:-D
OdpovědětVymazathahaa :D to se mi líbí! řekla bych, že je to trefné...:D
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatgábi gábi!:) škoda, že jsi svůj komentář smazala, ale asi to chápu, je to dost osobní téma... ale moc si vážím tvého vyjádření :) jestli teda mohu... Ono je to se vztahy vždycky šílené... když už člověk někoho najde otevírá se celá - a mnohem složitější kapitola. To asi všechny (všichni) známe. To o čem jsi mluvila ty je o morálních zásadách, o obou stran. Slečny co přebírají zadané kluky to s morálními zásadami rozhodně nemají v pořádku. Já doufám v to, že karma jim to vrátí. Protože tohle se fakt nedělá. A muž, který se nechá zlákat "počátečním zakoukáním" a vymění to za dlouholetou lásku... No, dobré vědět, že stačí malé zlákání a on už utíká. Takový si tvou lásku prostě nezaslouží. Vždy je jen škoda té zklamané důvěry. Ale to o tom druhém člověk bohužel neví, dokud mu to ten druhý neprovede. Pevně věřím, že najdeš někoho kdo si tvou důvěru zaslouží a bude dostatečně dospělý na to, aby se neotočil za první sukní, která se o něj otře. Já byla po minulém rozchodu taky naprosto rozbitá. Najednou člověk vůbec neví co si má o tom všem vůbec myslet. Obzvláště když si myslí, že to byl ten "pravý".
VymazatAhojky, děkuji za reakci. Svůj komentář jsem nesmazala z toho důvodu, že by to bylo nějak více osobní, ale spíš ze strachu, aby si to dotyčný/dotyčná nepřečetli, to mi za nějaké handrkování nestojí. :-) Máš pravdu v tom, že chlap, který se nechá zlákat, za to opravdu nestojí. Můžou být argumenty sebevětší, ale pokud člověk miluje, bojuje. Nebo aspoň já to tak mám. Ale musí za to ten dotyčný stát. A věřím, že člověk, který nestojí o mě, tak o toho bych neměla stát ani já a že to ten pravý opravdu není. :-) Nicméně situace se od té doby trochu změnila, a i když jsem to neměla v plánu, přišel mi do cesty člověk, který mi ukázal, že může být mnohem, mnohem lépe. Sice spolu nic nemáme a nikdy nic možná ani mít nebudeme, ale už jen tím, že je, mi pomohl zapomenout a otevřel mi oči doširoka. To co jsem celou dobu úspěšně přehlížela a to, na čem jsem lpěla, se najednou rozplynulo jako pára nad hrncem a je tu tvrdá realita. Jednu nevýhodu to ale má. I když vím, že by mi s takovým člověkem bylo o mnoho lépe, pořád je tu ta zrazená důvěra a sešité srdce, které se bojí, že bude znovu roztrhnuto na kusy. Ale nechávám všemu volný průběh a uvidíme, třeba nakonec i moje srdce otevře pancíř a znovu a s vervou se zamiluje. Jen to chce asi ještě čas. Jinak se omlouvám za pozdější reakci, až teď mě napadlo mrknout na komentáře. Díky moc ! :-)
Vymazat